Rozhovor s dárkyní vajíček
#Asistovaná reprodukce #Dárcovství #Neplodnost #Umělé oplodnění

Dárkyně vajíček. Personalistka, 26 let, 2 děti předškolního věku.

Proč jste se rozhodla stát se dárkyní vajíček?

O darování vajíček jsem přemýšlela delší dobu.  Vlastně od té doby, co před několika lety blízcí příbuzní vajíčko dárkyně pro založení rodiny potřebovali a zvolili. Co ale nakonec rozhodlo definitivně, byla má kamarádka, která absolvovala léčebné IVF cykly. A když jsem viděla, čím prochází a jak se nevzdává, věděla jsem, že nutkání chtít darovat je pro mě správná volba.

Problematiku darování vajíček jsem si detailně nastudovala, vyptala se příbuzné, co pro ně darované vajíčko znamenalo. A nebylo potřeba mnoha slov, aby mi bylo jasné, jak jim tento „dar“ změnil život. A jak jsou dárkyni neskonale vděční. No a rozhodla jsem se, že i já chci tento dar věnovat.

Proč jste se rozhodla darovat právě v našem centru Cermed?

Hledala jsem kliniku, kde se budu cítit bezpečně. Především zdravotně. Centrum, kde si budu jistá, že o mě bude dobře postaráno. Zázemí nemocnice se zkušeným personálem, který je připraven mnohaletou dennodenní praxí na všechny myslitelné i nemyslitelné  situace - to byla má jasná preference a volba. Kontaktovala jsem centrum a věděla, že chci darovat vajíčka právě tam.

Jaký byl další postup?

Na první konzultaci jsem byla znovu seznámena s tím, co přesně znamená darovat vajíčka, co vše proces obnáší. Aby bylo jasné, že všemu opravdu rozumím.  V rámci zařazení do programu byl vypracován můj hloubkový profil, včetně mých fyzických charakteristik, vyhodnocena podrobná lékařská anamnéza mé rodiny, specifikovány mé osobnostní rysy. A samozřejmě jsem absolvovala nutná lékařská vyšetření.

Poté, co jste byla zařazena do programu dárkyň vajíček, co následovalo?

Byla jsem evidována v databázi centra. Celý proces je zcela anonymní. Takže i následné přiřazení k páru, které přišlo o pár měsíců později. Následovala příprava na samotné darování, která se pod taktovkou lékaře synchronizuje s cyklem příjemkyně. Lékař mi připravil přesně rozepsaný plán, dle kterého příprava na darování probíhala. Ten bylo nutné bezpodmínečně dodržet. Vše bylo jasné a v průběhu přípravy jsem chodila na kontroly.

Jak jste celou přípravu snášela?

Mám dvě děti a hormonální výkyvy mě nikdy naštěstí nijak zvlášť nezatěžovaly. Možná je to i tím frmolem kolem rodiny s malými dětmi a do toho práce. Asi jsem ani neměla čas, aby mi bylo i zle. A jinak to bylo především o tom přesně dodržet vše co mám, a to dle rozpisu.

Bála jste se samotného odběru?

Asi by nebylo normální, kdyby ne. Takže jsem nervózní byla. Odběr je v celkové anestezii, která trvá asi 15 minut. Pak si Vás v centru nechávají několik hodin, kdy je monitorováno, zda je vše v pořádku. A je pravda, že prostředí nemocnice mě uklidňovalo. Vědomí, že kdyby cokoli, jsem přesně tam, kde mi pomohou. A to si myslím, že je asi nejdůležitější. To vědomí zkušených odborníků a péče na dosah.

Jak Vám po odběru bylo?

Zhruba dva dny jsem cítila bolest, jako když očekáváte menstruaci. To bylo jediné, co mi absolvovaný odběr připomínalo. Ale brzy to odeznělo. Jinak jsem se cítila normálně.

Velmi diskutovaným tématem dárcovství vajíček je kompenzace, tedy úhrada nákladů spojená s darováním, která dárkyni náleží. Co si myslíte Vy? Je to ta hlavní motivace k darování?

V mém případě ne. Ale dokážu pochopit i to, že to může být prvkem, který přispěje k rozhodnutí darovat. Dárkyně vajíček absolvuje přípravu, která není třeba vůbec srovnatelná s přípravou dárců spermií. A určitě jí finanční kompenzace nákladů spojených s darováním náleží.  Co následně s penězi udělá, je už jen na ní a jen její věc. Já svoji věnovala jako charitativní dar. Chtěla jsem to tak mít, možná i potřebovala. Nevím. Ale byl to krok, o kterém jsem od začátku věděla, že udělám.

Přemýšlíte o rodině, které jste darováním změnila život?

Ano. Někdy ano. Hlavně, když objímám své děti a jsem šťastná. Cítím velké uspokojení nad tím, že jsem někomu jinému právě toto umožnila. Někomu, kdo by si beze mě nemohl prožít těhotenství, přilnout tak k životu, který uvnitř něj roste a souzní. Myslím si, že tady pak pomíjí významy slova „vlastní“ a „cizí“ a splývají v to jednoduché a čisté – „rodina“. V jakékoli její formě.

PROSTĚ RODINA.

 

Všechny články

Ostatní články